Příjemného červnového rána, krátce po sedmé hodině, jsme vyrazili na cestu, která trvala přibližně tři a půl hodiny. Cestou nám pan profesor Vítek pověděl něco z historie Lidic a pustili jsme si o Lidicích film. Počasí bylo ideální, nepršelo a ani nebylo velké teplo, ke všemu foukal slabý příjemný vánek.
Muzeum v Lidicích bylo úchvatné. Nejprve jsme zhlédli krátký dokument, který stručně popsal situaci vypálení vesnice za 2. světové války. V temné zašedlé budově bez jediného okna byly vystaveny fotografie z této doby, snímky zastřelených mužů a velká betonová zeď se jmény všech obyvatel. Poté následovala prohlídka celé původní vesnice. Měli jsme možnost vidět základy původního kostela a školy. Fascinující bylo též bronzové sousoší 81 lidických dětí. Po prohlídce muzea si nás vzala na starost paní průvodkyně. Ta nám ukázala, kde byly jaké budovy před vypálením. Dozvěděli jsme se plno zajímavých informací.
V jednu hodinu odpoledne jsme opět nasedli do autobusu a vydali se do Prahy. Po hodině cesty jsme se dostali k Pražskému hradu, kde jsme vystoupili a šli k Valdštejnskému paláci. V paláci nás nejdříve prohledali, zda nemáme nějaké zbraně a teprve potom jsme mohli jít na prohlídku části paláce a sálu, v němž zasedá Senát ČR. Na závěr jsme dostali deníčky a letáky o Senátu České republiky. Ještě jsme se šli podívat do zahrady, kde nás nejvíce zaujal bílý páv, kterého se nám potom naším žadoněním podařilo přemluvit, aby roztáhl své peří a předvedl se v plné kráse.
Poté jsme šli přes Karlův most, směrem na Staroměstské náměstí, kde jsme dostali rozchod. Většina z nás se dala směrem na Václavské náměstí, kde navštívila McDonald. Po dvou hodinách jsme se opět sešli na Staroměstském náměstí pod Orlojem a šlo se na nádraží, kde na nás již čekal autobus.
Při cestě zpátky do Znojma, jsme na jedné benzinové pumpě potkali Pavola Haberu a Ondřeje Hejmu, kteří spolu závodili z Prahy do Bratislavy – Pavol vyhrával. Ještě než se dali do závodění se s námi ochotně vyfotili a prohodili pár slov. Pak už jsme se všichni unaveni těšili domů do svých postelí.
Text: Tereza Lišková a Kristýna Blažková, 3.A
Příjemného červnového rána, krátce po sedmé hodině, jsme vyrazili na cestu, která trvala přibližně tři a půl hodiny. Cestou nám pan profesor Vítek pověděl něco z historie Lidic a pustili jsme si o Lidicích film. Počasí bylo ideální, nepršelo a ani nebylo velké teplo, ke všemu foukal slabý příjemný vánek.
Muzeum v Lidicích bylo úchvatné. Nejprve jsme zhlédli krátký dokument, který stručně popsal situaci vypálení vesnice za 2. světové války. V temné zašedlé budově bez jediného okna byly vystaveny fotografie z této doby, snímky zastřelených mužů a velká betonová zeď se jmény všech obyvatel. Poté následovala prohlídka celé původní vesnice. Měli jsme možnost vidět základy původního kostela a školy. Fascinující bylo též bronzové sousoší 81 lidických dětí. Po prohlídce muzea si nás vzala na starost paní průvodkyně. Ta nám ukázala, kde byly jaké budovy před vypálením. Dozvěděli jsme se plno zajímavých informací.
V jednu hodinu odpoledne jsme opět nasedli do autobusu a vydali se do Prahy. Po hodině cesty jsme se dostali k Pražskému hradu, kde jsme vystoupili a šli k Valdštejnskému paláci. V paláci nás nejdříve prohledali, zda nemáme nějaké zbraně a teprve potom jsme mohli jít na prohlídku části paláce a sálu, v němž zasedá Senát ČR. Na závěr jsme dostali deníčky a letáky o Senátu České republiky. Ještě jsme se šli podívat do zahrady, kde nás nejvíce zaujal bílý páv, kterého se nám potom naším žadoněním podařilo přemluvit, aby roztáhl své peří a předvedl se v plné kráse.
Poté jsme šli přes Karlův most, směrem na Staroměstské náměstí, kde jsme dostali rozchod. Většina z nás se dala směrem na Václavské náměstí, kde navštívila McDonald. Po dvou hodinách jsme se opět sešli na Staroměstském náměstí pod Orlojem a šlo se na nádraží, kde na nás již čekal autobus.
Při cestě zpátky do Znojma, jsme na jedné benzinové pumpě potkali Pavola Haberu a Ondřeje Hejmu, kteří spolu závodili z Prahy do Bratislavy – Pavol vyhrával. Ještě než se dali do závodění se s námi ochotně vyfotili a prohodili pár slov. Pak už jsme se všichni unaveni těšili domů do svých postelí.
Text: Tereza Lišková a Kristýna Blažková, 3.A