Dne 9. 3. jsme se třídou 3.E, 3.C a třemi děvčaty ze 4.C navštívili nejstrašnější místo v dějinách této planety: doslova peklo na zemi, místo, ze kterého mrazí nad nepředstavitelnou krutostí, kterou byl člověk schopen udělat druhému člověku. Účastníkovi tu vyvstávají stovky otázek jako například: Jak je vůbec možné, že se něco takového stalo? Jak to, že tohle všechno dělali i normální lidé, že se bez mrknutí oka dopouštěli takových ohavností na dětech, ženách i starých lidech? Jak to, že zcela zmizel lidský soucit, že zemřelo zbytečně tolik nevinných lidí, že jejich životní příběhy pohasly dříve, než byly dokončené? Odpovědi na tyto otázky lze těžko najít.
Velké díky patří paní učitelce Hájkové a Pavelkové, že nám výlet zprostředkovaly.
Zde uvádím postřehy studentů 3.C:
"Pochmurné prostředí koncentračního tábora Osvětim nás všechny přeneslo do nejtemnějšího období dějin. Ukrutné osudy obětí z různých koutů světa nám připomněly, jak důležité je vážit si svobody. Prohlídka byla rozdělena na dvě části. V první jsme navštívili Auschwitz, kde jsme mohli vidět fotografie, zabavené objekty, stránky deníků a plynové místnosti se spalovnami. Druhá část probíhala v areálu Březinky, kam byli kdysi Židé převáženi v nepředstavitelných podmínkách. Součástí byly i trosky bývalých krematorií a budovy, které sloužily k pobytu vězňů. Prostředí a okolnosti, za kterých tam přežívali, představují nehoráznou ukrutnost a nelidskost lidí, co tohle nejen prováděli, ale i podporovali. Nevědomost neomlouvá. Nezapomínejme na minulost, která se týká nás všech. A snažme se z ní poučit, jak nejlépe můžeme."
"Návštěva Osvětimi na mě udělala velmi silný dojem. Bylo smutné vidět místo, kde během druhé světové války trpělo a zemřelo tolik nevinných lidí. Prohlídka byla hodně poučná a donutila mě přemýšlet o historii a o tom, jak je důležité, aby se něco takového už nikdy neopakovalo. Byl to silný a zároveň důležitý zážitek."
"Nejvíce na nás zapůsobila místnost s fotkami všech obětí. Také oblečení a zavazadla, která zůstala. Mezi další silné zážitky patřila návštěva takzvaného barracku, ubytování pro ženy, kde musely strávit celý pobyt v malém, stísněném a zatuchlém prostoru."
"Školní výlet do Osvětimi byl hodně silný zážitek. Prošli jsme si místa, kde se opravdu psala historie, a slyšeli příběhy lidí, kteří tam trpěli. Atmosféra byla klidná, ale zároveň smutná a donutila nás se zamyslet. I když to nebyl veselý výlet, byl velmi poučný a důležitý."
"Bylo zvláštní chodit s tolika možnostmi, jaké dnes máme, po stejné kamenité zemi, jako tehdy chodili lidé zbavení veškeré lidskosti a práv. Nepředstavitelné utrpení, které vězni zažívali, shrnula jedna z posledních vět paní průvodkyně: "Tráva, která je dnes zde v areálu Březinka, vyrůstá z roztroušeného popela zabitých vězňů: mužů, žen a dětí." Krásný byl taky oxymoron paní průvodkyně, že smrt (například mrtvice) byla velmi příjemná oproti teroru, kterého byl osud všech zemřelých plný."
Martin Přehnal a studenti 3.C
Dne 9. 3. jsme se třídou 3.E, 3.C a třemi děvčaty ze 4.C navštívili nejstrašnější místo v dějinách této planety: doslova peklo na zemi, místo, ze kterého mrazí nad nepředstavitelnou krutostí, kterou byl člověk schopen udělat druhému člověku. Účastníkovi tu vyvstávají stovky otázek jako například: Jak je vůbec možné, že se něco takového stalo? Jak to, že tohle všechno dělali i normální lidé, že se bez mrknutí oka dopouštěli takových ohavností na dětech, ženách i starých lidech? Jak to, že zcela zmizel lidský soucit, že zemřelo zbytečně tolik nevinných lidí, že jejich životní příběhy pohasly dříve, než byly dokončené? Odpovědi na tyto otázky lze těžko najít.
Velké díky patří paní učitelce Hájkové a Pavelkové, že nám výlet zprostředkovaly.
Zde uvádím postřehy studentů 3.C:
"Pochmurné prostředí koncentračního tábora Osvětim nás všechny přeneslo do nejtemnějšího období dějin. Ukrutné osudy obětí z různých koutů světa nám připomněly, jak důležité je vážit si svobody. Prohlídka byla rozdělena na dvě části. V první jsme navštívili Auschwitz, kde jsme mohli vidět fotografie, zabavené objekty, stránky deníků a plynové místnosti se spalovnami. Druhá část probíhala v areálu Březinky, kam byli kdysi Židé převáženi v nepředstavitelných podmínkách. Součástí byly i trosky bývalých krematorií a budovy, které sloužily k pobytu vězňů. Prostředí a okolnosti, za kterých tam přežívali, představují nehoráznou ukrutnost a nelidskost lidí, co tohle nejen prováděli, ale i podporovali. Nevědomost neomlouvá. Nezapomínejme na minulost, která se týká nás všech. A snažme se z ní poučit, jak nejlépe můžeme."
"Návštěva Osvětimi na mě udělala velmi silný dojem. Bylo smutné vidět místo, kde během druhé světové války trpělo a zemřelo tolik nevinných lidí. Prohlídka byla hodně poučná a donutila mě přemýšlet o historii a o tom, jak je důležité, aby se něco takového už nikdy neopakovalo. Byl to silný a zároveň důležitý zážitek."
"Nejvíce na nás zapůsobila místnost s fotkami všech obětí. Také oblečení a zavazadla, která zůstala. Mezi další silné zážitky patřila návštěva takzvaného barracku, ubytování pro ženy, kde musely strávit celý pobyt v malém, stísněném a zatuchlém prostoru."
"Školní výlet do Osvětimi byl hodně silný zážitek. Prošli jsme si místa, kde se opravdu psala historie, a slyšeli příběhy lidí, kteří tam trpěli. Atmosféra byla klidná, ale zároveň smutná a donutila nás se zamyslet. I když to nebyl veselý výlet, byl velmi poučný a důležitý."
"Bylo zvláštní chodit s tolika možnostmi, jaké dnes máme, po stejné kamenité zemi, jako tehdy chodili lidé zbavení veškeré lidskosti a práv. Nepředstavitelné utrpení, které vězni zažívali, shrnula jedna z posledních vět paní průvodkyně: "Tráva, která je dnes zde v areálu Březinka, vyrůstá z roztroušeného popela zabitých vězňů: mužů, žen a dětí." Krásný byl taky oxymoron paní průvodkyně, že smrt (například mrtvice) byla velmi příjemná oproti teroru, kterého byl osud všech zemřelých plný."
Martin Přehnal a studenti 3.C