Pátek 3. června pro nás začal budíkem nastaveným na rozhodně dřívější dobu, než by většině bylo milo. V sedm hodin jsme nastoupili do vlaku směr Vídeň a po dvanácti hodinách pozorování krajiny, povídání si, nadávání na řvoucí děti ve vagónu, dvou přestupech a jednom ujetém spoji (za který ale nikdo z nás nemohl a náš příjezd se tím zpozdil jen o 30 minut) jsme konečně mohli vystoupit na nádraží v Solothurnu tváří v tvář skupině švýcarských studentů, kteří se o nás měli následující týden starat. Po mírných zmatcích, kdo je vlastně čí, jsme ale všichni svého Švýcara identifikovali (případně on nás) a byli rozvezeni do svých nových rodin. O programu, který další den začínal, se toho dá říct hodně, jenom ne, že nebyl zajímavý. Prohlídka Solothurnu se střídala s koupáním v nádherně čistých vodách dvou švýcarských jezer, více či méně zajímavé hodiny ve škole s výletem do hor, návštěva Bernu s opékáním špekáčků na břehu řeky, nelze zapomenout ani čokoládovnu, po jejíž návštěvě bylo mnohým z nás poněkud nevolno a při slovu čokoláda se žaludek nepříjemně zavlnil. Zajímavé poznatky nám přinesly i večery trávené v hostitelských rodinách, některým se poštěstilo i ochutnat speciality typické právě pro Švýcarsko, jako např. fondue nebo rösti.Týden uplynul velice rychle a nám nezbývá než doufat, že zářijový týden, který společně strávíme u nás, bude tak povedený, jako ten, který jsme prožili ve Švýcarsku.
Text: Zuzana Seménková
Pátek 3. června pro nás začal budíkem nastaveným na rozhodně dřívější dobu, než by většině bylo milo. V sedm hodin jsme nastoupili do vlaku směr Vídeň a po dvanácti hodinách pozorování krajiny, povídání si, nadávání na řvoucí děti ve vagónu, dvou přestupech a jednom ujetém spoji (za který ale nikdo z nás nemohl a náš příjezd se tím zpozdil jen o 30 minut) jsme konečně mohli vystoupit na nádraží v Solothurnu tváří v tvář skupině švýcarských studentů, kteří se o nás měli následující týden starat. Po mírných zmatcích, kdo je vlastně čí, jsme ale všichni svého Švýcara identifikovali (případně on nás) a byli rozvezeni do svých nových rodin. O programu, který další den začínal, se toho dá říct hodně, jenom ne, že nebyl zajímavý. Prohlídka Solothurnu se střídala s koupáním v nádherně čistých vodách dvou švýcarských jezer, více či méně zajímavé hodiny ve škole s výletem do hor, návštěva Bernu s opékáním špekáčků na břehu řeky, nelze zapomenout ani čokoládovnu, po jejíž návštěvě bylo mnohým z nás poněkud nevolno a při slovu čokoláda se žaludek nepříjemně zavlnil. Zajímavé poznatky nám přinesly i večery trávené v hostitelských rodinách, některým se poštěstilo i ochutnat speciality typické právě pro Švýcarsko, jako např. fondue nebo rösti.Týden uplynul velice rychle a nám nezbývá než doufat, že zářijový týden, který společně strávíme u nás, bude tak povedený, jako ten, který jsme prožili ve Švýcarsku.
Text: Zuzana Seménková